Pšenice setá (Triticum aestivum) je světově nejrozšířenější obilninou s dominantním využitím ve výrobě potravin, především v pekárenství a pečivárenství.
Geneticky determinovaná jakost, daná v prvé řadě specifickým komplexem bílkovin pšeničného zrna s jedinečnou schopností produkovat pečivo s vysokým měrným objemem a souborem dalších požadovaných organoleptických ukazatelů, vedla v průběhu minulých století ke zvyšování zájmu o tuto surovinu a tedy logicky k nárůstu pěstebních ploch. Nejen kvůli specifické kvalitě zrna, ale i díky vysokému výnosovému potenciálu si pšenice brzy vydobyla vedoucí postavení v cereální výrobě, a tak zatlačila do pozadí další obiloviny, dříve poměrně hojně využívané pro lidskou výživu. Stále se zvyšující požadavky zpracovatelů a pěstitelů stimulovaly intenzivní šlechtění, které se celosvětově zaměřilo zejména na výnos zrna a specifickou technologickou kvalitu pšenice.
